|
 |
Již za časného rána se
na trať vydali borci na 100km. Tam jsme měli dva
zástupce, Jendu s Petrem. Petr již dlouho před závodem avizoval že má
houby najeto a že jestli má umřít, tak jedině na Artíku. Což se mu
málem povedlo. Že buď to půjde, nebo ne. A po vcelku svižném
prvním kole, kdy to vypadalo že mu to docela jede, se rozhodl
pro nás
nepochopitelně další kolo neabsolvovat. Později jsme se dověděli, že si
na startu vyhlédl dvě děvčata a prohlásil, že jakmile ho předjedou, tak
to zabalí. Vydržel do konce prvního kola. Jenda se docela rozjela a
vydržela až do cíle. Lépe už to nešlo. Vyhrála svou kategorii. |
|
 |
Na 70ti kilometrovou
jsme vyrazili dva. Roman a já. Start byl hodinu po
stovce, tedy v 10. Já jel za svým cílem, tedy jistotou dvojnásobku. Což
znamená vejít se do dvojnásobku času vítěze. Ovšem Roman, natěšený ze
svého nového karbonového celopéra jel závodit. A řetěz si nabrousil
dobře, protože dorazil na výborném druhém místě.
|
|
 |
No na nejkratší trať vyrazila naše nejmladší posila Kačka. Jela sice v
kategorii do 18ti let, avšak případné heterosexuály bych chtěl odradit
tím, že ač na to nevypadá, jí je 13let, tudíž by jste si koledovali o
kriminál. Kačka měla podle původních plánů jet jako doprovod s Marcelou
a Liborem, ovšem již v prvním stoupání na Aberg to napálila a
zmizela
jim z dohledu. A protože se jako prestižák projevovala už na
slalomových tratích coby závodník TJ Jáchymov, které musela vloni
kvůli
zranění opustit, jela na krev i na kole. A vyplatilo se. V cíli z toho
bylo krásné třetí místo. |
|